Tu sú moje obľubené pasáže z tohoto diela od Williama Shakespeara. Vychádzam z vydania publikovaného v publikácii Dílo, vydané vydavateľstvom Akademia, Praha, 2016. Preklad Martin Hilský. ISBN 978-80-200-2512-8
Rímska číslica a arabská číslica označujú časť diela, kde sa daná pasáž nachádza, číslo za pomlčkou značí riadok (tzn. II.1. – 271 znamená, že sa daná pasáž začína v časti II.1, a to na 271 riadku)
I.3. – 190: Dávám ti teď – a ze srdce a rád -, co kdybys neměl už, já ze srdce rád bych ti odepřel
I.3. – 207: Tak ať si Turci vezmou Kypr, ne? Budem se smát a o nic nepřijdem. Nepřijde o nic, komu o nic nejde, z těch vašich rčení mu jen radost vzejde, když se však něco bolestně nás týká, zhořknou nám moudra, co nám jiný říká, a hořkost hořkostí jen násobí – dvojsečná může být hra se slovy: slova jsou slova jen a každý ví, že puklé srdce slovy nespraví.
I.3. – 315: Jakápak povaha? S tím na mě nechoď. Jsme takoví, jací chceme být. Naše tělo je zahrada a naše vůle zahradník. Záleží jenom na naší vůli, zda v ní vysázíme kopřivy či zasejem salát, zasadíme yzop a vyplejem tymián, jestli v ní poroste jeden druh rostlin nebo jejich různorodá změť, jestli zplaní naší lenivostí, nebo jestli ji svou pílí obděláme, to všechno přece je jenom v naší moci, jak to chceme, tak to máme. Kdyby naše životy nebyly vyvážené mezi rozumem na jedné straně a smyslností na druhé, pak by nás nízké vášně dovedly až k prapodivným koncům. Máme však rozum, který zchladí rozvášněné pudy, žihadla tělesné touhy a nezřízený chtíč – a to, čemu ty říkáš láska, je jenom jejich výhonek a odnož.
III.3. – 113: Váš přítel jsem a vy to víte nejlíp.
Myslím, že jsi, a znám tvou poctivost a vím, jak vážíš slova, než je vyřkneš, tím víc mne děsí tvoje zámlky. U sket a gaunerů jsou to jen triky, u lidí poctivých však něco víc: důvěrné zprávy přímo ze srdce, co nezvládlo své city.
III.3. – 150: Můj pane, dobrá pověst žen i mužů je nejvzácnější klenot jejich duší: když ukradnou mi prachy, vezmou prach, něco a nic – co bylo mé, je jeho, a předtím sloužilo tisícům: kdo ale ukradne mi dobré jméno, vezme si něco, z čeho nemá nic, leč mě tím vezme všechno.
III.3. – 168: Chuďas je boháč, když je spokojený, největší boháč chudý jak je zima, když bojí se, že přijde o svůj poklad. Bože, chraň všechny – celý lidský rod – před žárlivostí!
III.3. – 318: Pohodím šátek Cassiovi na postel. Ať ho tam najde. Titěrnosti lehké jak vzduch jsou pro žárlivce důkazy pádné jak Písmo svaté. Tohle může zabrat. Maur je už nakažen mým jedem. Ošidné představy jsou jako jed, který nám může zprvu i dost chutnat, pozvolna ale vniknou do krve a rozpálí ji sirným plamenem.
III.3. – 332: Oč lepší je být hodně podváděn než vědět to jen trochu. … Čím pro mne byla její kradmá rozkoš? Neviděl jsem ji, neznal, netrpěl. Dobře jsem spal a jed, byl dobré mysli, polibky Cassia jí na rtech nehledal. Okradenému když nic neschází, ať neví nic – a o nic nepřišel.
IV.3. – 94: A proč si manžel občas najde jinou? Pro zábavu? No jistě. Z vášně? Jistě. Či hřeší ze slabosti? Jak by ne! My neznáme snad vášeň? Zábavu? I slabé jsme někdy skoro jak muži. Ať s námi tedy dobře zacházejí, nebo je budem učit svými hříchy – tak jako oni učili nás svými.